One night that changes everything 10.

13. května 2013 v 15:26 | Christine |  One night that changes everything |TWC|
Autor: Diana


Tom:
"Šššš, nic neříkej. Půjdeme ke mně, dobře? Já mu tě už nedám. Slibuju," utěšuju ho, rukama ho hladím po zádech. Moc mu chci pomoct. Dostat ho do bezpečí. Pryč od něho.
"Pojď. Jdeme," chytím ho za ruku a táhnu ho za sebou. Bill však stále zaostává.
"To tak moc nemůžeš?" udiveně se zeptám, i když vůbec nejdeme rychle.
"Ne, víš... Mně... bolí mě to," stydlivě se zadívá do země, po tvářích mu ještě stále kanou slzy. Dvěma prsty mu pozvednu bradu tak, aby se mi podíval do očí. Nechci , aby brečel i když vím , že je to pro něj hrozně těžké.
"Mrzí mě to. Mrzí mě, že jsem odešel. Je to moje chyba," odtáhnu se od něho a vezmu ho do náruče. Bill jen zapiští a konečně se na jeho tváři objeví úsměv. Sice i přes slzy , ale aspoň něco.


"Pusť mě dolů, jsem těžký," uměje se. Jeho přenádherný úsměv mě úplně celého naplní.
"Ty a těžký? Máš kilo i s dvoukilovou kabelkou," pousměju se i já a kráčím s Billem v náručí směrem k cestě. Když tam přijdeme, položím ho dolů a zavolám nám taxík. Pořád mám takové divné obavy , že nás Joop někde sleduje. Nevím , ale je mi to hrozně nepříjemný. Och… Nech je tenhle děs už za námi…
Oba nasedneme na zadní sedadlo. Řidič se na nás znechuceně dívá. Jakoby mu náš vztah byl nepříjemný. Nemám rád homofobní lidi , i když ani já sám jsem vůbec netušil , že jsem na kluky. Stejně je to od nich pitomé.
"Kam chcete teda jet?" řekne tak zachmuřeně, že mu je sotva rozumět. Nadiktuju mu adresu a už se vezeme. Bill se ke mně přisune blíž a opře si hlavu o moje rameno. Cítím , že už zase pláče , ale nechci ho utěšovat ani mu nic říkat. Musí se s tím vyrovnat sám. Aspoň teď. Chviličku…

Bill:
Sedíme s Tomem v taxíku a já se k němu tisknu. Jsem tak rád, že jsem konečně s ním. Cítím se v bezpečí. Cítím, že mě má někdo rád, i když… Je mi hrozně. Je mi z Wolfa na blití! Ještě , že je tady Tom. Och , jak ho mám já jenom rád…
Tom mě obejme kolem ramen a vtiskne mi něžný polibek do vlasů. Za chvilku dojedeme před dům, kde Tom bydlí. Zaplatil bych tu cestu, ale všechny peníze jsem nechal doma. Vlastne… U toho slizáka v domě. Tom to za mě ale vyřešil. Vystoupíme z auta a vejdeme do domu. Za chviličku už stojíme před Tomovým bytem. Rychle mě vtáhne dovnitř a zabouchne za námi dveře.
"Tak pojď," pozve mě dál a za ruku mě vede do obýváku, kde už jsem však jednou byl. Tom si sedne a stáhne si mě na klín.
"Ssss!" usyknu , ale nechci , aby si dělal starosti. Radši si moji bolest jen nechám pro sebe.
"Oh , Bože , promiň , Bille , já nechtěl." Vjeho očích je vidět tolika pochopení a péče.
"To nic…" Stulím se mu do náruče a hlavu zabořím do trička, které má na sobě. Zhluboka vdechuji jeho vůni a cítím, že asi brzo usnu. Jsem tak unavenej... Už mně uspává snad vše , co se děje. Tolik vyčerpání... Cítím se jak hodně starej kus hadru , který je už k ničemu. Kdyby tady nebyl Tom , nevím , co bych udělal.
Trochu pohodlněji se uvelebím v jeho náruči a cítím, jak mě jemně hladí po zádech.

Tom:
Nemůžu se nabažit jeho přítomnosti. Je to až neuvěřitelné. Přitisknu si ho ještě blíž k sobě. Před pár lety bych se nad touto představou zasmál. Já a chlapec, kterého miluju, sedící na mně.
"Je mi to líto," zašeptám mu do vlasů a přidám k tomu jemný polibek.
"Co ti je líto?" zamumlá mi do trička.
"Všechno. Je mi líto, že jsem ti řekl tak zlé věci. Je mi líto, že jsi dnes tak moc trpěl," Bill si jen ztěžka oddychne, zatřese hlavou , jako kdyby chtěl myšlenky jednoducho ze sebe dostat. Ani se mu nedivím , já bych chtěl taky.
"Slíbíš mi něco?" vzhlédne ke mně a podívá se mi do očí.
"Cokoliv," přitakám. Jeho oči mě hypnotizují. Sjedu pohledem na jeho rty, jsou provokativně pootevřené. Dostal jsem tak velkou chuť políbit ho.
"Slib mi, že mi neublížíš. Nezachováš se jako on."
Musí to pro něj být opravdu těžké, když to po mně žádá. Já ho vlastně ani moc nevím pochopit , jelikož si vůbec neumím představit , jaké to je , být znásilněný člověkem , se kterým žil tak dlouho. Chudáček můj.
"Slibuju," neodolám touze políbit ho. Přitisknu svoje rty na ty jeho a užívám si sladký polibek. V koutku duše doufám, že teď neuteče. Zaraduju se, když zaregistruju odpověď. Začíná spolupracovat. I když jen hodně málo, nemám mu to za zlé. Chci po něm hodně, stydím se sám před sebou. Jdu na to prostě moc rychle.

Bill:
Ležím v Tomově klíně a nechávám se jím líbat. Je to tak jiné. Jiné, něž jsem měl možnost poznat to. Za celý život jsem mněl jenom Wolfganga , nikoho jiného ne. S ním jsem zažil své poprvé , čeho hodně lituju. Udělal jsem chybu , vím to.
Tom se lehce odtáhne a pozoruje můj obličej.
"Copak?" zeptám se. Jen zavrtí hlavou.
"Nic, jen... Jsi nádherný," šeptne a vykouzlí na tváři sladký úsměv. Zavrtím hlavou.
"To, cos mi řekl, myslel jsi to vážně?" zeptám se ho. Pohlédnu mu do očí. Trochu znejistí a pohledem zabloudí po místnosti. Potom se na mě ale znovu zadívá.
"Ano, myslel," špitne a oči sklopí do země. Tiše vydechnu. Znělo to tak upřímně. Dvěma prsty mu zvednu hlavu a donutím ho tak, aby se na mě podíval.
"Děkuju," šeptnu. Oči se mi zalijou slzami. Přitáhnu si jeho hlavu k sobě a něžně ho políbím. Snažím se do toho polibku dát všechno, co v danou chvíli cítím. Pootevřu rty a jeho horký jazyk mi vpluje do úst, kde se střetne s tím mým.
Tom:
Jemně se s ním líbám. Je to tak zvláštní po 21 letech někoho milovat. Rukama mu bloudím pod tričkem a podvědomě si ho tisknu stále blíž k sobě. Bill mě líbá mnohem dravěji, snaží se mi sundat tričko. V této chvíli to ještě nijak moc neřeším a poddávám se vášni. Jednu ruku má na mém krku, druhou se však pomalu přibližuje k mému opasku. V tu chvíli ho však zastavím a mírně ho od sebe odtáhnu. Zadívá se na mě s otazníky v očích. Jsem si stoprocentně jistý , že jsem udělal dobře. Není to tá pravá chvíle. Miluju ho , ale až to přijde , budu to vědet.
"Billi, ještě se mi to nezdá jako příliš dobrý nápad," s porozuměním se na mně podívá.
"Já jsem vlastně ani víc nechtěl. Ono to... Samo," usměje se a znova mě políbí. Nadšeně mu polibky opětuju, ale on se najednou zvedne. Vůbec nechápu, co dělá.
"Kam jdeš?"
"Uhm, kde máš koupelnu?" aha, už je mi to jasnější.
"Druhé dveře doleva."

Bill:
Podvědomě mířím rukou k pásku Tomových kalhot. Dělám to tak nějak automaticky. Vůbec si to neuvědomuju. Ani mě nenapadne , že by třeba na to nebyla vhodná doba.
Tom mě ale zarazí.
"Bille, ještě se mi to nezdá, jako příliš dobrý nápad," řekne. Přikývnu. Do prdele , má pravdu. Co to ďelám? Teď jsem se odhalil! Vlastně moje děvkařské sklony. Marně si můžu říkat , že je to jenom minulost a přijede něco nového a všechny lži. Dobře vím , že to není pravda. Nikdy nebude , pořád mi tohle období bude lézt do života. Zůstává mi jen každý den se modlit , aby jsem se změnil. Snad se mi to jednou povede , alespoň kvůli Tomovi
"Já jsem vlastně ani víc nechtěl. Ono to... Samo" spojím naše rty v polibku, abych se mu nemusel dívat do očí. Cítím se tak trapně.Stejně ale potřebuju Toma pořád cítít. Náhle se ale zvednu. Musím někam odejít , být alespoň chvíli sám. Trochu si to urovnat v hlavě a to můžu udělat jenom sám. "Kam jdeš?" zeptá se udiveně.
"Uhm, kde máš koupelnu?" zeptám se ho místo odpovědi. Po tváři se mu mihne pochopení, i když jsem si to jenom teď narychle vymyslel.
"Druhé dveře do leva," poradí mi a já se zvednu. Potom se ale zastavím.
"A můžu, můžu se osprchovat, prosím?" zeptám se nesměle. Pohled sklopím dolů a zabodnu jej do koberce. Potřebuju to jako sůl. A z vody bude docela hluk , takže mně to rozptýlí.
"Samozřejmě, že můžeš." řekne Tom a vstane taky. Chytne mě za ruku a pomalu mě dovede ke dveřím koupelny, které otevře.

Tom:
Otevřu dveře, Billa stále táhnu za sebou , jelikož dost pomalu jde. Chudáčka , ještě pořád ho to bolí. Pustím ho a přejdu ke skříňce. Vezmu odtud dva ručníky. Položím je na stolek.
"Dobře, tady máš ručníky, šampóny a takové věci jsou na poličce ve sprše," usměju se a chystám se k odchodu, nech má soukromí. I když… Docela rád bych se díval.
"Tome?" prudce se otočím.
"Ano?" zvědavě ho pozoruju.
"Můžu ti říkat Tomi? Je to tak sladké," oba se zasmějeme. Och, je to takové zlaté sluníčko.
"Můžeš," můj smích přeroste do upřímného úsměvu. Na chviličku se mu zadívám na rty. Opět mám strašnou chuť políbit ho. Pohled radši "přepnu" na oči. Ani si neuvědomuji, jak dlouho už na něj zírám. A že je to dost dlouho…
"Co je?" mile se zeptá. On si to zjevně uvědomil.
"Nic, nic, " rychle zavrtím hlavou a vytratím se z koupelny. Jdu do ložnice a lehnu si na postel. Za chviličku už uslyším tekoucí vodu. Uff... Tak rád bych nahlédl. Tá hříšná myšlenka se se mnou už zase pohrává.
"Pfff," těžce si vydechnu a přemýšlím nad myšlenkou, že bych přece jen...
"Ne, ne, ne, ne, ne!" zatřepu hlavou. Nemůžu mu to udělat. Vedu sám se sebou vnitřní boj, který stejně nakonec prohraju. Odhodlaně se postavím a kráčím až ke dveřím koupelny. Naposled zaváhám, je to však zbytečné. Opatrně pootevřu dveře. Úplně zapomenu, že vrzají. Sakra! Bill i přes hluk vody tento zvuk zaslechne. Vystrašeně a hlavně velmi rychle se otočí.
"Tome?!"
Do prdele! Jak sem jen mohl zapomenout?!

Bill:
Stojím pod proudem vody a užívám si ten částečný relax, když uslyším, jak dveře vrznou. Prudce se otočím a vidím už jen copánkatou hlavu, jak se mihne v pootevřených dveřích, které se vzápětí rychle zabouchnou.
"Tome?!" zeptám se, ale nikdo už mi neodpoví. Zavrtím nad tím hlavou a pokračuju ve své očistě. Když jsem hotový, vypnu sprchu a natáhnu se pro jeden z ručníků. Pořádně se do něj utřu a už se shýbám pro svoje věci, které jsem pohodil na zem, ale zastavím se. Prokletej zadek , prokletej Joop. Doufám , že se bude smažit v pekle za to , co mi udělal. Uvědomím si totiž, že tu nemám čisté spodní prádlo. A nesnáším, když jsem víc, jak 24 hodin ve stejných boxerkách. Stejně je to moje celé od té podělané krve.
Ale nechci s tímhle jít za Tomem. Je to tak... Trapný. Sakra. Ale nejspíš mi nezbyde nic jiného. S povzdechem obmotám ručník okolo svých boků a pořádně ho upevním. Nerad bych, aby mi ještě sklouzl dolů, už takhle se před Tomem víc, než ztrapním. Odhodlaně stisknu kliku a vyjdu ven z koupelny. Ovane mě chladný vzduch a já se lehce zachvěju. Nemám rád zimu. Tiše vejdu do obýváku.
"Ehm, Tome?" upoutám na sebe pozornost. Tom se na mě otočí.
"Ano?" zeptá se mě. Je vidět, že je nějaký nesvůj. To asi, jak jsem ho viděl v té koupelně.
"No, víš, ehm, něco bych potřeboval," řeknu tiše a plaše se mu zadívám do očí. Doufám, že se mi nebude smát.
"No tak povídej," pobídne mě.
"No, je to trapný," rozpačitě se usměju a sklopím pohled. Cítím, že se červenám.
"Bille... Tak mi to pověz. Slibuju, že jestli je to tak hrozný, jak říkáš, nebudu se ti smát," slíbí mi. To mě docela přesvědčí.
"No, prostě, potřeboval bych… Půjčit boxerky," dostanu ze sebe po dlouhé době a nejradši bych se propadl. Je mi tak trapně, že ho prosím o boxerky. Tom se zasměje.
"Slíbil jsi, že se mi nebudeš smát!" řeknu a ublíženě našpulím rty.
"Ale já se nesměju tobě. Já se směju tomu, že ti tohle přišlo trapný," řekne a dojde až ke mně. Dvěma prsty mi zvedne hlavu tak, aby mi viděl do očí.
"Pro nějaké ti dojdu," šeptne a jemně mě líbne na špičku nosu. Usměju se a potom už jen sleduji jeho mizící záda.

Tom:
"No, víš, ehm, něco bych potřeboval," řekne, já jen zapínám všechny svoje mozkové buňky. Co by asi on mohl potřebovat? Je ticho.
"No tak povídej," usměju se, chci mu dodat odvahu.
"No, je to... Trapný," zabodne pohled do země. Jasně vidím, jak mu ruměnec stoupá do tváře. To je tak rozkošné, když se stydí.
"Bille, tak mi to pověz. Slibuju, že jestli je to tak hrozný, jak říkáš, nebudu se ti smát," nahodím jeden z mých přesvědčivých úsměvů. Sice pochybuju, že to zabere, ale budiž.
"No prostě, potřeboval bych... Půjčit boxerky," božínku... Tak o to šlo? To je ale blázínek. Vždyť na tom není nic trapného. A on z toho dělá takový cirkus. Musím se nad tím zasmát. Ať chci nebo ne. Je to prostě- milé.
"Slíbil jsi, že se mi nebudeš smát!" naoko uraženě našpulí ústa.
"Ale já se nesměju tobě. Já se směju tomu, že ti tohle přišlo trapný."
Hlupáček. Co ho to napadlo? Je to jedno. Přijdu k němu blíž a pozvednu mu bradu tak, aby mi viděl do očí.
"Pro nějaké ti dojdu," usměju se a dám mu pusinku na nos. Vzápětí už odcházím do pokoje. Otevřu zásuvku a vezmu dvoje boxerky. Rychle přicupitám zpět k Billovi.
"No. Chceš tyhle?" zdvihnu pravou ruku, ve které jsou obyčejné černé boxerky, "anebo tyhle?" tentokrát kývnu na růžové boxerky s bílými srdíčky a nápisem "SEXY" na zadku. Bill se zvonivě zasměje a kývne hlavou na látku v levé ruce.
"Tyhle," chichotám se nad jeho výběrem. Ale musím uznat-
"-dobrý výběr."

Bill:
Když Tom přijde, ukáže mi dvoje boxerky, musím se začat smát.
"No. Chceš tyhle?" pozvedne pravou ruku, v té drží obyčejné černé boxerky, "anebo tyhle?" zeptá se a ukáže mi růžové boxerky s bílým nápisem na zadku. Stojí tam jednoduše "SEXY". Upřímně se rozesměju.
"Tyhle," řeknu a chňapnu po těch růžových. Tom se zasměje.
"Dobrý výběr," uznale pokývá hlavou, načež se znovu oba rozesmějeme.
"Tome, potřebuju se převléct," řeknu, když konečně popadneme dech.
"No tak do toho," usměje se provokativně. Naoko uraženě si založím ruce na prsou. Začíná mi být zima.
"Nebudu se převlíkat před tebou," řeknu umíněně.
"Dobře, tak já se teda otočím," řekne a udělá to.
"Ale ty se budeš koukat," postěžuju si a nahodím smutný kukuč.
"Nebudu. Přísahám," slíbí a na důkaz toho zvedne dva prsty. Nedůvěřivě na ně zírám a zamyšleně špulím pusu.
"Tak dobře, ale nesmíš se dívat!" řeknu a on se s přikývnutím otočí. Rychle ze sebe stáhnu ručník a bleskově se obléknu do těch boxerek.
"Už můžeš," řeknu a kriticky zkoumám to, jak v oněch boxerkách vypadám. Musím uznat, že mi docela sluší.
Och , je mi s Tomem tak zatraceně dobře. Dokonce pomalu i přestávám myslet na to , co se stalo ráno. Pořád to strašně bolí , ten pocit pošpinění ze mě nikdy neopadne. I když vzpomínky mi zůstanou určitě do konce mého života , dokud budu s Tomem , budu ten nejšťastnější člověk na světe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

One night that change everything |TWC|

Klik :-) 100% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama