Herz nicht vergisst (Část první)

13. dubna 2013 v 18:49 | Christine |  Herz nicht vergisst

Autor Christine
Část první: Život předtím...


Claire seděla v backstage a dívala se na poletující lidi kolem. Všude byl tak neskutečný frmol, že to ani nestačila pozorovat. Bylo to nádherně synchronní, že se bála někoho zeptat, jenom aby tu včelí práci nějak nepřerušila. Tom, dvojče jejího přítele, se dohadoval s Georgem, basákem kapely, který se ho snažil utvrdit v tom, že není nejlepším článkem v kapele, protože to je podle Georgova mínění sám Georg. Bubeník Gustav seděl na druhém konci pohovky, se sluchátky na uších a paličkami od bubnů v rukách. Oči měl zavřené a hlavou pohyboval do rytmu a obočí měl stažené soustředěním. Jenom jedna osoba v zákulisí chyběla. Bill. Sám potřeboval pomoc od Natálie, aby mu pomohla s nalíčením a potom vyžadoval její pomoc, aby se oblékl do toho hříšného kostýmku, který byl z kůže a vypadal vtom naprosto hříšně. Jenom když si na něho vzpomněla, tak se jí rozeběhlo srdce daleko rychleji, než by bylo zdrávo.


"Claire?" ozval se Tomův hlas, který zrzečku vytrhl z přemýšlení.
"Co je?" zeptala se mile, ačkoli by po něm hodila lahev s vodou, protože jí bylo jasné, co po ní bude chtít.
"Kdo z nás dvou je lepší?" vložil se do rozhovoru Georg.
"Já si myslím, že nejlepší jsem já," řekl Claiřin vysněný princ a ona s úsměvem kývla.
"Zase?" zafuněl nespokojeně Georg a pohodil dlouhými vlasy.
Starší z dvojčat se k němu naklonilo a tiše mu zašeptalo do ucha. "Jsou domluvení. Bill jí podplácí."
"Jak prosím tě?" dělal nechápavého druhý mladík.
Copatý mladík se naklonil k basákovi a zadíval se na zrzečku a v očích mu hrály ohníčky. "Podplácí ji v naturáliích," zasmál se a jeho bratr mu věnoval hodně ošklivý pohled s peprnou nadávkou.
Dívka se zrzavými vlasy a zelenkavýma očima, které měly i náznak šedivé, poklepala vedle sebe na pohovku, aby si k ní zpěvák sedl a nechal dohadování dvou členů kapely bez povšimnutí. Poslechl. Ostatně stejně nemohl nic vyřešit, protože takovéhle handrkování bylo skoro na denním pořádku a navíc kluci byli vtipálci. Dobírali si Billa s Claire do doby, než přišla Georgova dívka Diana, která byla trochu ráznější a dokázala srovnat do latě i Toma, který byl nezkrotný… Jako by jí tiše zavolala, Diana stanula ve dveřích. Na rtech jí hrál široký úsměv. Basák s kytaristou od sebe odskočili a dělali, že tam nejsou.
"Jste jak malí," smála se a přešla k mladíkovi s delšími vlasy.
Věnoval jí rozpačitý úsměv, ale raději to jinak nekomentoval a políbil ji, aby zamezil tomu, že by se mohla zeptat, co se tam dělo. Diana to poznala, ale nechtěla se ptát, takže to nechala být, alespoň prozatím.

Claire se dívala na svého přítele, jak měl na sobě make-up. Slušelo mu to, ale mnohem lépe vypadal bez něho.
"Mám rozteklou linku?" zeptal se vyděšeně, když viděl její zkoumavý pohled.
Zavrtěla hlavou a zrzavé lokýnky se roztančily do stran. "Naty odvedla dobrou práci, ostatně jako pokaždé…"
Souhlasil pokývnutím hlavou. "Nemít ji, tak vypadám jako klaun na dětském karnevalu," smál se sám své šikovnosti, o které Clairem mohla jenom pochybovat.
Bill měl na tohle prostě čich. Vždycky vypadal jako ze žurnálu, i když měl na sobě jenom tepláky a vytahané tričko na doma, to na něm obdivovala a milovala. On byl zkrátka jedinečný, díky čemuž se z něho stala taková módní ikona… Problém byl v tom, že díky jeho citu si polovina lidí myslela, že je homosexuál a druhá část, že je hermafroditní… Celkově to dávalo výsledek, že to u něho nebude v pořádku, ale na tom nezáleželo. Claire věděla jak to je a dokázala se vypořádat s tím, že Bill nosí na vystoupení a veřejné akce make-up. Kdyby s tím lítal po bytě, asi by nebyla nadšená, ale patří to k němu…
"Nad čím uvažuješ?" zeptal se, přitáhl si jí do náruče.
"Jak bude pěkné, až budeme doma," povzdechla si a vybavil se jí ten hotelový pokoj s měkkou postelí, která byla sice pohodlná a vhodná snad i pro nejmocnější ženu Evropy, ale rozhodně doma bylo doma.
Kapela byla na turné už dobrého půl roku a turné se blížilo ke konci, což by mělo být za dva koncerty. Opravdu se těšila domů, zato toho spoustu viděla. Bylo krásné, když mohla být toho součástí, každovečerní nervozity. Navíc byla s Billem. To bylo daleko cennější, protože byli spolu.
"O tom mi povídej… Už teď se těším, jak budu chodit doma nahý," zasnil se a hladil ji po rameni.
Štípla ho do boku a usmívala se do jeho čokoládových očí. "Ale vždyť ty chodíš nahý i v hotelovém pokoji," upozornila ho na jeho zálibu v producírování se s minimem oblečení.
"Tiše… Nikdo to vědět nemusí," zasmál se, že to bylo až nakažlivé a raději se jí rty otřel o líčko.
"Copak je to státní tajemství?" divila se a hravě se na něho zadívala.
Moc dobře tušil, o čem mluvila, ale proč ještě trochu neprovokovat. "Samozřejmě… Navíc mě tím přivádíš na myšlenky, že bych byl mnohem raději v tom hotelovém pokoji," šeptal jí do ucha a rukou jí hladil po stehnu, až Claire vypískla a Tom se na ně podíval jako rodič na dítě, které přišlo domů s cigaretou v ústech.
"Ať ti nezaskočí," vypeskoval bratra a zvedl se z pohovky, aby se mohl obléct do kostýmu.
"Nebuzeruj, bratře," zablýskl chápavým úsměvem Tom na Billa a pak odešel do kostymérny pro vestu, kterou měl mít na sobě.
Dívčiny zrzavé oči sledovaly Billa, jak se obléká a vrtí se u toho jako žížala, aby všechno sedělo tak, jak má. Pak si ještě v zrcadle překontroloval účes, jestli se při jeho manévrech neporušil a Claire usuzovala, že by mohla jeho chování a pohyby předvídat, protože dělal vždy to, co pokaždé. Zkoušela uhodnout, co bude následovat. Když sahal po lesku na rty, usmála se a s každou další aktivitou se její úsměv rozšiřoval. Připadala si, jako by ho znala nazpaměť. Byl to hřejivý pocit, cítila se, jako by jí nemohl ničím překvapit. V hlavě se jí začal rodit plán, jak by mohla zpříjemnit Billovu únavu. V hlavě se jí rodil nápad…
"Kluci, pět minut," řekl manažer, který vtrhl do šatny a narušil tak atmosféru, která tam panovala.
Gustav vyskočil na nohy, jako by právě vystřelili z kanonu. "Co se děje?" ptal se zmateně a očima těkal sem a tam.
"Zbývá pět minut," zahučel kytarista neutrálně, protože se ho začala zmocňovat nervozita.
Tom si z konferenčního stolku sesbíral trsátka, která tam měl vysypaná. Georgovi dodávala energii Diana a Gustav svíral paličky, až mu bělaly klouby. Billovy oči se vystrašeně podívaly na Claire, která okamžitě k němu přistoupila a vzala ho za ruku. Lehce bolestivě jí stiskl dlaň, jak byl nervózní, ale zrzečka se snažila mu dát dostatek odvahy.
"Bude to skvělé," usmála se na něho.
"Doufám, rozezpíval jsem se, ale vypadávají mi texty," svěřil se a úzkostlivě se podíval do jejích očí.
"Klid… zvládneš to."
Zhluboka se nadechl a vydechl. "Budeš se dívat?"
"Vždycky se dívám," zašeptala a stáhla si jeho hlavu k sobě.
"Copak?"
"Podívej se mi do očí," vybídla ho mile s úsměvem.
Poslechl. Hnědé oči přetékaly nervozitou. Claire ho pohladila hladké tváři a zastavila se u rtů.
"Dopadne to dobře a až bude po koncertu, tak si uděláme krásný večer v hotelu, hm?"
"Dneska nebudeme spát v hotelu," řekl a zrzečka málem zakňourala nespokojením.
"Tak potom v autobuse. Úplně jsem na to zapomněla."
"Nevadí… Tak Toma na chvíli vylifrujeme do naší společenské místnosti," usmál se a hnědé oči se mu na chvíli vyčistily od paniky, ale potom znovu promluvil manažer a celou atmosféru pokazil… Do Billa se znovu vrátila nervozita, že i když mu Claire dávala polibek, tak měl roztřesené rty.

Když se jí ztratil z dohledu, tak šla do haly, kde měla stát pod pódiem. Výhoda byla, že o ní nikdo z fanoušků nevěděl, takže se nemusela bát, jestli jí třeba neublíží nebo nebudou po ní něco pokřikovat. Připadala si relativně svobodná, i když si musela dávat pozor, co publikuje za fotky na sociální síti… Ale když to znamenalo být naprosto nejšťastnější osobou na světě, tak malý ústupek, že nesměla u fotek ukazovat Billův obličej, byla maličkost.
Žádná z dívek nebyla nadšená, když mezi nimi protančila až dopředu a část železné zátarasy se jí zaryla do břicha, vycítila z fanoušků za zády, že jsou ve svém živlu. Když světla zhasla, místo toho, aby utichly, tak začaly ječet, že z toho uši bolely.
Dívala se na pódium a čekala, než se ozvou první údery do bicí, jak bude Gustav zahajovat celý večer. Netrvalo to dlouho a začalo to stejně, jako každý večer. Závěs, který kryl pohled na "vajíčko", které si kluci vymysleli na turné, spadlo a ukázalo se všem ve své kráse…
Její oči na něm visely a snažila si zapamatovat každý jeho pohyb, jeho grimasu… Vždycky to působilo, jako by dělal jeden a ten samý pohyb, ale každý koncert byl něčím jedinečný, něčím… obměněný. Bill se choval jako opravdová hvězda. Byl k tomu předurčen stát se ikonou a velkou hvězdou, která září mnohem víc než kometa na noční obloze… Claire se usmívala, když se pokoušel tancovat. Ani hodiny s nejdražšími lektory, kteří se zavazovali tím, že dokáží naučit tancovat kdekoho, nad ním zlomili hůl… Bill prostě žádný velký tanečník nebude, ale to nic nemění na tom, že ho i tak lidé milují, stejně tak nenávidí. Když si sundal brýle, poprosil, aby trochu ztlumili světlo. Rozmlouval s fanoušky, ale spíš to byl monolog, než dialog, protože všichni křičeli jeden přes druhého, takže to nemělo valný účinek a nikdo ho neposlouchal. Zadíval se na své dvojče, které pokrčilo rameny, a Bill hodil své brýle do publika. Dal tím jasný pokyn, že znovu mohou začít hrát… Co to jenom znamenalo?

Po opravdu hodně nabitých dvou hodinách koncert skočil. Fanynky se koupaly v slzách, když odcházely a vrhaly dychtivé pohledy na pódium, jestli náhodou nezahlédnou jejich životní lásky, kterých se nechtěly vzdávat. S úsměvem na tváři stála pod pódiem a dívala se, jak dívky odchází. Nepochybně budou stát před halou, aby kluky viděly odcházet. Jenomže si až pozdě zrzečka uvědomila, že se měla ztratit z celé haly daleko před kluky. Rychle se prosmýkla kolem ochranky a šla si do šatny pro tašku.
"Ty jsi ještě tady?" zeptal se Bill s úsměvem a přes záda měl přehozený ručník. Vlasy měl vlhké od sprchy, na sobě tepláky a tílko, které odhalovalo trochu z jeho svalů.
"Zapomněla jsem se," říkala omluvným hlasem a doufala, že se nebude zlobit.
Usmál se a byl celý vláčný, jak z něho spadlo napětí a zároveň ho uklidnila i teplá sprcha. "Nevadí. Půjdeme spolu. Za chvíli můžeme jít," usmál se mile a shodil si ručník z ramen, ovinul ho kolem její šíje a přitáhl si ji k sobě.
"Nádherně voníš," usmála se a letmo se dotkla jeho rtů.
"Ježíši, nechte si to na později," zahudral Tom, který právě vycházel z druhé sprchy, kterou měli k dispozici.
Claire otočila hlavu a Billovy rty si našly její ucho, kterému se začaly velice pečlivě věnovat. Takže nemohla ani odpovědět.
"Celou dobu jsem tě hledal," zašeptal, až se zachvěla.
"Já… stála jsem pod tebou," vydechla ochraptěle a srdce jí skotačilo, jako by mělo svůj vlastní rozum.
Nikdy nebyla schopná v jeho přítomnosti přemýšlet… Bylo to až s podivem, že když byl tak blízko, pořád se chovala jako čerstvě zamilovaná.
"Opravdu? Napadá mě tolik věcí…"
"Nech toho…" zasmála se, protože teď už si ji dobíral.
"Ale copak, nelíbí se ti ta představa?" odtáhl se na chvíli, aby jí viděl do očí.
"Právě že až moc… Ale raději budu někde, kde na nás nebude koukat tvůj bratr," výmluvně kývla hlavou k Tomovi, který měl založené ruce křížem na prsou a v očích nebezpečný výraz. Claire si vzpomněla na svého tatínka, když byla s Billem doma sama a on přišel z práce a našel je na pohovce, jak si užívali společné chvilky spolu… Nikam to nezašlo, ale někdy se to rodičům hodně těžko vysvětluje…
"Fajn, za chvíli jsem sbalený," slíbil a zrzečka mu věnovala opravdu hodně zvláštní pohled, pod kterým se musel zasmát.
"Jo dobře… Dvacet minut nejdýl," sliboval a hravě ji políbil.
Trvalo to půl hodiny.
Veku byl neuvěřitelný křik… Dívky křičely jedna přes druhou a sápaly se po kapele. Nikdo si jí ani nevšiml, když šla do autobusu s Billovým pejskem. Jakmile byla uvnitř, odepla jí obojek a psí slečna nadšeně vyrazila ke svému pelíšku, do kterého se zavrtala. Zrzečka si rozepnula vestu, kterou měla na sobě. Tašku odnesla do ložnice, kterou sdíleli společně s Tomem a urovnala deku, na noční stolek připravila olejíček, který Bill miloval s vůní kokosu. Našla svíčky, ale ty pro jistotu ještě nezapalovala, protože nechtěla, aby něco chytlo.
"Bože… to bylo šíleně," řekl Billův hlas, když vcházeli do autobusu.
"Povídej mi o tom, tebe netahaly za vlasy," zabručel Georg.
"Říkal jsem ti, abys nosil čepici a stahoval si vlasy do culíku," bručel Gustav.
"No jo pan Chytrolín," vrčel Tom a vcházel do ložnice.
Když však zahlédl Claire ležet na posteli, jenom odhodil tašku a naštvaně vydupal.
"Bille, máš… práci. Ať to netrvá dlouho, chci jít spát," bručel a Claire si pomyslela něco o tom, že by si měl najít přítelkyni, protože jeho stavy nálad jsou jako na horské dráze.
Černovlasý mladík vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře. Claire právě zapalovala poslední svíčku.
"Tom je pořád nějaký nabručený," zkonstatovala.
"Nejspíš je jenom unavený, to jsme všichni… Už se těším domů, jak nebudu muset nic dělat," svěřil se a lehl si na postel.
Zrzečka se mile usmála. "Sice nebudeš muset pracovat, ale uklízet si budeš."
"Proč?"
"Protože já na to nebudu mít čas… Až se vrátíme, musím zase chodit do práce, už takhle se jim nelíbilo, že jsem si vzala na tak dlouhou dobu dovolenou," povzdechla si a upravila si pramínek vlasů, který vypadl ze sponky.
"Nelíbí se mi to, ale musím se s tím smířit," řekl jako velký kluk.
"Správně," mrkla na něho a natáhla se pro kokosový olejíček.
Velmi pečlivě ji sledoval. Jazykem si přejel po spodním rtu, který následně skousl zuby. Na krátký okamžik tím zrzečce ukázal kousek kovové ozdůbky, kterou měla ráda…
"Co máš v plánu?" vydechl tiše a unavenost se pomalu vytrácela.
"Dám ti masáž a pak půjdeš spát," říkala mile s úsměvem.
Obkročila jeho boky a usadila se mu na stehnech. Zatahala ho za tílko a on si ho přetáhl přes hlavu.
"Jenom?" ptal se smutně.
"Co bys víc chtěl?" chichotala se a do dlaně si nalila trochu emulze, kterou začala zahřívat v dlaních. Trochu jí steklo jemu na břicho.
"Na něco přijdeš… Rozhodně ale už nejsem unavený," chvástal se.
"Neboj se, za chvíli zase budeš vláčný, koláčku," zapitvořila se a na něho, až zčervenal.
Tak mu nikdo nikdy neříkal, jenom Claire a to pouze v nejvyšším možném soukromí. Všichni by si ho potom dobírali.
"To ale nemusí být," namítal, když mu začala přejíždět po hrudníku.
"Ale musí… Zasloužíš si to. Máš toho hodně za sebou… Navíc skoro každý večer se převaluješ a nemůžeš spát, takže udělám alespoň něco pro tebe," namítala mile a tím mu vzala všechny námitky.
"Děláš toho pro mě už tak dost" namítal a zakroutil trupem, podle toho kde se mu doteky nejvíc líbily.
Zrzečka se usmála. "Bibi, nech toho," oslovila ho záměrně přezdívkou, kterou neměl rád a byl na ní doslova alergický.
Zavrtěl se pod ní a snažil se jí dostat pod sebe, aby věděla, že ho nemá zlobit, jenomže zrzečka byla menší a měla navrch, takže jeho pokus mu opravdu nevyšel.
"Fajn, vyhrála jsi…" usmál se a v ten moment se otevřely dveře do pokoje, byl to Tom s rukou na očích a skloněnou hlavou.
"Nedívám se… Vezmu si sluchátka a vyspím se na gauči, kluci už taky zalezli," referoval a následně si šťavnatě zanadával, protože se nakopl o nohu postele.
"Tome, jestli chceš, můžeš zůstat. Nic se dít nebude, slibuju," říkala Claire, protože se mu nějak chtěla omluvit a nemínila být podnětem jeho špatných nálad.
"To jsi slibovala minule taky," utrousil posměšně.
Provinile se podívala na Billa a začervenala se. "Na mě nekoukej, je to pravda."
"Ale byl jsi to ty, který to chtěl."
"Na to se historie neptá… dobrou," rozloučil se Tom a místnost ztichla.
"Tak pokračujeme dál," zašeptala zrzečka a nechávala své ruce mu klouzat po hrudníku, vypracovaném břiše, lehce svalnatých rukách a krku…
Bill ani neměl důvod, aby se otáčel na břicho… Tahle masáž byla jeho nejoblíbenější, ostatně ho napadlo, jestli by mu nenamasírovala ještě nohy, ale až tak se neodvážil zeptat…
"Víš, co mi to připomíná?" mručel spokojeně, když se začala věnovat obličeji. S kosmetickou masáží to nemělo vůbec co dočinění, ale bylo to příjemné.
"Nevím, co?" ptala se a ukazovákem mu přejela po nose.
"Když jsme hlídali toho mého bratrance na té rodinné oslavě, pamatuješ? Jak jsme ho společně koupali a potom mu dali masáž."
"Ach… máš pravdu," vydechla překvapeně, že si takovou drobnost i po třech letech pamatuje…
"Přesně vím, jak se to dítko muselo cítit, když ses ho dotýkala," zašeptal a vztáhl k ní ruku. Za šíji si Claire přitáhl k sobě. Neřešila, jestli bude mít mastné tričko od jeho hrudníku, doufala, že to pračka vypere… Když ne, alespoň bude mít hadr na nádobí.
"Myslíš, že se mu to líbilo?"
"Vrnělo stejně jako já… Co kdybychom se vyměnili?"
Zamrkala jednou dvakrát… dobře a potřetí. Tohle v plánu neměla. Chtěla se o něho po tak dlouhém a namáhavém koncertu postarat tím hezkým způsobem, že mu věnuje veškerou péči, kterou on věnoval jí každý den. Milovala jeho něžné, jemné ruce jak jí vždy mimovolně pohladily… Věděla sama o sobě, že není dokonalá a Bill to taky věděl, až moc dobře. Ale pořád s ní byl, bylo to… neuvěřitelné… Její chvíli rozhodování přerušil on sám, ostatně jako vždy, když jí to podle jeho mínění trvalo moc dlouho… Přetočil ji pod sebe a očima se vpíjel do jejích.
"Jestli nechceš, tak stačí říct a nechám tě na pokoji," sliboval galantně, ale rozhodně to neměl v plánu. Použil by veškerých možných způsobů, jak ji přemluvit, až by sama žadonila o jeho pozornost.

Objala ho kolem krku. "Copak jsem tě někdy odmítla?"
Zavrtěl hlavou a pomalu spojil své rty s jejími.
"Tak vidíš," stačila ještě vydechnout, než jí to na dlouhou dobu nebylo umožněno…

Všechno šlo z počátku pomalu… Ale to bylo z počátku. Postupně malátnost a vyčerpání přehlušil nadbytek energie, která se musela ventilovat. Oblečení odlétalo a dopadalo na zem kolem postele. Černovlasý mladík začínal být podstatně nedočkavější, když jí utrhl knoflík z kalhot, jak se je snažil sundat. Zrzečka se jenom chichotala, jelikož jeho nedočkavost se rovnala té její. Jakmile mu za oběť padl knoflík a látka od Victoria's Secret. Vůbec to nebylo romantické a lenivé tempo. Když si zpěvák něco usmyslel, dokázal i z ní udělat zpěvačku… Ostatně Claire se nikdy nebránila… Teda skoro nikdy.
"Chyť se pelesti," zamručel jí do ucha a následně jej poškádlil zuby.
Tělo měla vláčné a poslechla. Pevně sevřela chladné železo, které se jí zarývalo do rukou. Bylo to příjemné ochlazení vůči rozpálené pokožce.
"Jsi nádherná," lichotil jí, když nastavoval svou pánev proti jejím bokům.
"Miluju tě."
"Miluju tě, hvězdičko," napodobil její vyznání. Nikdy neříkal, Já tebe taky, zastával názor, že se to říct má, protože nikdy neví, co se stane.
Polkla slzy, protože jí jako pokaždé dojalo Billovo něžné oslovení. Zrovna v ten moment se dravost vytratila a zbyl po ní pomalu plápolající oheň, který každou chvílí sílil…
"Navždy?"
"Navždy," slíbil a nechal instinkty, aby nad nimi převzali iniciativu…
Pro tento okamžik neexistovalo nic než oni dva. Žádná ošklivá realita světa, nebo že Bill je hvězda jedné z nejúspěšnějších kapel Německa. Ne. V ten moment naprostého souznění a silné lásky, existoval jenom Bill a Claire… Dokonce jejich srdce bila ve stejném rytmu….


Křehká bublina, která byla příliš naplněná štěstím a radostí, se rozbila při následujícím koncertu. Měl to být poslední, protože v jedné z hal prasklo potrubí a tak se kluci domluvili, že to nechají bez jednoho koncertu a až to bude spravené, tak se tam vrátí…
Claire stála pod pódiem, ústa měla otevřená, jak křičela, ale nikdo jí neslyšel. Věděla, že nikdy na ten pohled nezapomene. Bill v jednu chvíli rozmlouval s fanoušky a v následující ho čísi ruka chytla za nohu a zatáhla. Jeho tělo nebylo připravené nějak zareagovat a upadl. Jenomže ne na pódium. Kostým ho převážil a on spadl dopředu. Při pádu se uhodil do hlavy, i když se ho ochranka pokoušela chytit… Okamžitě začali všichni panikařit. Duchapřítomný Jost zavolal záchranku… Byla to noční můra, zlý sen…
"TOBIASI!" ječela Claire, až se po ní nějaké dívky otočily.
Muž z ochranky jí vzal pod rameny a vyzvedl do vzduchu a přendal na druhou stranu zátarasy. Protlačila se mezi svalnatými těly a spěchala k Billovi.
"NE…" vydechla a než všechno zčernalo, cítila, jak jí Tobias zachytává, aby neskončila jako Bill.
I v nevědomosti, která jí zahalila svým černým pláštěm, viděla, jak tmavovlasá hlava její lásky leží v kaluži krve… a on se nehýbe… Po tom impulzu se snažila vzpamatovat, aby zjistila, jak mu je, ale nic se nedělo… Nemohla z toho ven. Nevzdávej to, zůstaň se mnou, Bille. Promlouvala k němu v duchu a doufala, že jí vyslyší…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Herz nicht vergisst

Klik :-) 100% (3)

Komentáře

1 Believe Believe | 13. dubna 2013 v 20:43 | Reagovat

Takocejch řádků povídky jsem se usmívala jako zfetovaná, protože to co jsem četla.. to se prostě nedalo jinak :D To že Toma zkrotí Georgova dívka Diana mě hrozně rozesmálo :D nebo to spíše byla představa nějaké rázné holky, který se bojí i sám Tom Kaulitz! :D:D:D No ale posledních desítek řádků téhle povídky mi úsměv ze rtů hodně rychle vymazaly!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama