Lektvar

26. března 2013 v 19:41 | Christine |  Nezaradené - jednodielovky
Vítám vás u další své povídky, kterou jsem napsala před nějakou dobou. Když už máme trochu toho Harry Potter odpoledne, tak jsem si říkala, že bych mohla taky něco přidat :-) Povídka Lektvar s hlavními hrdiny Dracem a Hermionou. Nebudu vám vykládat sálodlouze o čem to bude... :-) Doufám, že se vám bude líbit. Je možné, že se v brzké době objeví další Dramione :)







Hermiona Grangerová procházela hradními chodbami, s hlavou skloněnou a rudě planoucími tvářemi. Její myšlenky se však netočily kolem učení, jako tomu dříve bývalo. Pomyšlení na školu zahnaly vzpomínky na předchozí vyučovací hodinu. Byla to hodina lektvarů. Nebelvír ji měl jako pokaždé se Zmijozelem. Nikoho ani neudivovalo, že měli pracovat ve dvojicích. Profesor Křiklan rád dělal pokusy i na svých studentech. Navíc Hermiona zkoprněla, protože ji profesor dal do páru s člověkem, s nímž by si nepřála být, ani kdyby to byl poslední muž na planetě Zemi.

***
"Slečna Grangerová… a koho k vám vybrat? Někoho talentovaného, to nepochybně… Co třeba Blaise Zabini? Ne to ne, ano už to mám. Budete s panem Malfoyem,"vykřikl nadšeně profesor na konci svého dlouhého monologu.
Hermiona ztuhla.
,,Ale pane profesore,"začala namítat, ale učitel tomu nevěnoval žádnou pozornost.
Vzdala své pokusy a ostýchavě se podívala k lavici, kde seděl zmijozelský student. Draco na ni upíral své šedé oči a ve své tváři neměl však žádný výraz.
,,Tak se přesuňte ke svým stolkům!"vykřikl Křiklan a hlasitě tleskl.
Hermiona s hlubokým povzdechem pobrala do ruky své věci a s hlavou sklopenou přešla ke stolku.
,,Na tabuli máte zadání pro lektvar, který je nebezpečný. Nikdo to nebude ochutnávat, jako tomu bylo posledně, pane Finnegane!"začal profesor, ale byl přerušen zvídavými otázkami, kterými jej začali zahrnovat studenti.
,,A proč je nebezpečný?!"křičel jeden student přes druhého.
,,Kdybyste byli tak laskavi a utišili se, pověděl bych vám to," křikl profesor, který musel použít kouzlo, jež mu zesílilo hlas, aby dokázal studenty překřičet.
Celá třída ztichla a pozorně se zadívala na profesora. Nedočkavost v očích studentů, byla radostí, kterou měl Křiklan na svém povolání rád.
,,Jedná se o lektvar, který způsobí to, že vaše oči nevidí a vaše srdce neslyší, kam jde. Je to podobné jako u kletby imperius, ale při tomhle lektvaru si všechno pamatujete, ale neumíte říct, důvod toho. A jeden rozdíl byť maličký tu je. Lektvar působí až měsíc,"zodpověděl profesor otázku.
Hermiona zatřepala hlavou a podívala se po třídě. Ve všech očích spatřila zmatenost.
,,Pane profesore, takže tenhle lektvar by se dal považovat za Imperius v tekuté podobě?"ozvala se Hermiona plachým, roztřeseným hlasem.
,,Ano slečno Grangerová. Připisuji Nebelvíru padesát bodů za vaši všímavost,"řekl učitel s obrovským úsměvem na rtech.
Hermioniny tváře se zbarvily do lehce červené a znovu sklopila oči.
,,Takže dejte se do práce!"vybídl profesor své studenty a přešel ke katedře, za níž se usadil.
Hnědovlasá dívka si rozechvěle poupravila vlasy a zadívala se na tabuli, kde byl návod k použití. Když si jej dostatečně nastudovala, přetočila svou pozornost ke kotlíku, pod nímž už plamínky vesele plápolaly.
,,Jsi nějak pozadu,"ušklíbl se blonďák se svým typicky drzým úsměvem.
Hermiona vyvalila překvapením oči, když zjistila, že její partner pro lektvary už vesele míchal s obsahem v kotlíku.
,,T-ty už to máš hotové?"zalapala překvapeně po dechu a letmo se na něho podívala.
,,Za chvíli to bude,"pokrčil Draco nenuceně rameny a dál míchal s lektvarem.
Hermiona se nevzmohla ani na slovo, jen na něho oněměle hleděla. Nevěděla, co si počít, nechtěla před ním vypadat jako naprostá hlupačka. I když se jí to povedlo…
,,Uhm…nechceš pomoc?"zeptala se s nakřáplým hlasem.
,,Jo, rozdrť ty fazolky a hlavně dávej pozor, aby sis neublížila a aby se z nich dostalo co nejvíce šťávy,"instruoval ji neobvyklým hlasem.
Hermiona popadla nůž a začala drtit fazolky. Při tom přemýšlela o tom, co to všechno znamená. Vůbec jí nedával najevo, že by byla někdo podřadný, jak tomu dával před tím najevo a to ji mátlo. Nedávala pozor a nůž se jí smýkl a čepel se strefila přímo do její ruky.
,,AU!"vypískla Hermiona a s vyděšenýma očima se zadívala na zející ránu, z níž se pomalu začala řinout krev.
Draco se po ní podíval a v šedých očích měl prazvláštní záblesk. Pohledem sklouzl k její poraněné ruce a ihned nechal lektvar lektvarem, odstavil jej a vzal Hermioninu ruku do své.
,,Že ty's nedávala pozor, co?"dobíral si ji s lehkým úsměvem na rtech a z kapsy vytáhl hedvábný kapesník, který měl na sobě vyšité Dracovy monogramy, a přiložil jej na zející ránu.
Hermiona stiskla ruku v pěst a svými dlouhými prsty se letmo dotkla těch jeho. Draco se pousmál, ale nic neříkal. Pouze tiskl kapesník k poraněnému místu.
,,Zbývá deset minut do konce!"křikl profesor od své katedry a dál se věnoval pergamenu před sebou, na nichž byly domácí úkoly.
Hermiona zpanikařila.
,,Co budeme dělat? Nemáme to hotové?"vypískla se strachem v očích a snažila se rychle přijít na něco, co by je mohlo zachránit od špatné známky z lektvarů.
,,Klid,"řekl Draco a pohladil ji po ruce, při čemž Hermiona doslova ztuhla, ,,bude to dobré, je to hotové. Nic se neděje,"konejšil ji tichým hlasem a snažil se, aby se uklidnila.
Hnědovláska se na něho podezíravě zahleděla.
,,Co na mě tak koukáš?"zeptal se nevinně.
,,Chováš se divně!"obvinila Draca.
,,Jak divně? Chovám se úplně normálně,"bránil se.
,,Opravdu? Za poslední hodinu jsem neslyšela, že by ses o mně zmínil jako o mudlovské šmejdce, jako tomu bývalo…,"ucedila s ledovým hlasem a proklínala svoji povahu, která jí samovolně rozproudila krev v žilách a samozřejmě se vrazila i do tváří.
,,No uvažoval jsem nějak nad tím, a myslím si, že není důvod dávat najevo, jak se nesnášíme… Proto jsem zakopal válečnou sekeru a nic takového neřeknu,"sliboval a mluvil s Hermionou jakoby nebyla pro něho žádnou podřadnou společenskou vrstvou.
Hermiona pořád nemohla uvěřit svým uším. Draco Malfoy? Ten Draco Malfoy chtěl uzavřít příměří? Nechápala. Pořád si myslela, že za tím něco vězí… Podívala se na jejich stolek, kde byly rozházené pomůcky a naplněná lahvička s lektvarem, ale kousek z něho chyběl.
,,Co jsi udělal?"vyjekla hnědovlasá dívka a podívala se vyděšeně na něho.
,,Co jsem měl podle tebe udělat?"zeptal se jí nevinně.
,,Napít se toho lektvaru!"
,,Ale no tak maličký experimentík neuškodí,"usmál se a znovu ji pohladil po ruce.
Hermiona mu vytrhla ruku ze sevření a s vyděšenýma očima od něho odstoupila.
,,Co's to jenom provedl?"kníkla a v hlavě se jí honily ty nejhorší myšlenky, které mohly nastat v případě, že by něco s lektvarem nevyšlo.
,,Chtěl jsem se pokusit experimentovat,"pokrčil nevinně rameny a odlil do druhé zkumavky, aby ji po hodině mohl profesor prozkoumat.
,,Ale co když to bylo namíchané špatně?!"zuřivě se na něho podívala.
,,Nebylo to namíchané špatně,"řekl Draco a podíval se na ni ublíženým pohledem, že mu Hermiona nevěřila.
,,Ale…! Ugh!"zavrčela, popadla učebnice, svou brašnu a odešla z hodiny lektvarů…
***
Hermiona netušila, jak se dostala do svého pokoje. Apaticky prošla společenskou místností a zavřela se ve svém pokoji, který měla jako primuska. Odhodila knihy na postel a přešla k oknu. Obočí měla hněvivě stažené a mračila se na oblohu. Nic nechápala. Ani tu dnešní hodinu lektvarů, natož potom chování Draca Malfoye. Nikdy se k ní nechoval tak mile, ani tak pozorně. Choval se normálně… a to jí dělalo větší starosti než to, kdyby jí nazýval mudlovskou šmejdkou…. Opravdu to nechápala.


Druhého dne ráno se Hermiona probudila s úsměvem na rtech a překulila se v posteli na břicho.
Nechtěla, ale rozhodla se otevřít oči. Podívala se na krásné, ranní slunce, které jí vítalo do nového dne dlouhými paprsky. Vyskočila z postele a spěchala k oknu, nedočkavě jej otevřela a nechala do prohřátého pokoje vplout chladný podzimní vzduch. Jakmile se chladný větřík o ní otřel, zachvěla se zimou, ale ani to jí nedonutilo, aby okno zavřela. Dívala se na jinovatkou pokrytou krajinu, která vypadala přesně jako vykreslená z pohádky. Znovu se o Hermionu otřel vánek, který jí ovšem donutil zavřít okno. Rozechvělá zimou si začala třít ruce, aby se aspoň trochu zahřála. Když jí bylo relativní teplo, převlékla se ze svého nočního úboru do školní uniformy. Před odchodem z pokoje si zkontrolovala školní brašnu, jestli je všechno na svém místě, a když byla klidná, že tomu tak je, vydala se do Velké síně na snídani.

Právě scházela schody k Velké síni, když spatřila blonďaté vlasy a jejich majitele, jak sedí na schodech a pohrává si s něčím v ruce.
,Možná čeká na někoho jiného,'prohnalo se jí hlavou. Zhluboka se nadechla a pomalu scházela schody. Když se ocitla na úrovni Draca, vzhlédl k ní a obdaroval ji širokým úsměvem.
,,Dobré ráno, sluníčko. Vyspala ses dobře?"zajímal se a jeho šedé oči byly nasycené opravdovým zájmem.
,,Nejsem…! Ale díky, vyspala jsem se opravdu hodně dobře!"řekla zhurta a pokračovala v chůzi.
,,Hermiono, počkej!"řekl Draco a doběhl ji.
Položil jí svou teplou ruku na rameno a lehkým nátlakem ji otočil čelem k sobě.
,,CO chceš?"zajíkla se, když se podívala do jeho šedých očí.
,,Jen… Nechceš se mnou strávit odpoledne?"nabízel hnědovlasé studentce Nebelvíru.
,,Prosím?"zeptala se, jakoby byla úplně hluchá.
Draco se potěšeně usmál. A zopakoval svoji otázku.
,,Chtěla bys se mnou strávit odpoledne?"zeptal se znovu.
Hermiona nevěděla, ani jak se jí podařilo přikývnout, ale udělala to. Kývla na Dracovu nabídku s tím, že s ním stráví odpoledne.
,,Budu se těšit, sluníčko,"řekl a než odešel kvapem do Velké síně, pohladil ji po vlasech.
Hermionino srdce se zachvělo jako osika ve větru a mysl se ocitala v hluboké krizi. Apatie se znovu dostavila v ohromné síle, že ani sama dívka netušila, jak se dostala na snídani a posléze na vyučování. Jediné co se jí honilo hlavou bylo, že stráví odpoledne s Dracem Malfoyem. Začínala se jí zmocňovat panika, zdali to nebude jen nějaký hloupý žert, kterého by mohla litovat. Ale ani protichůdné myšlenky ji nezastavily od toho, aby se po vyučování se zmijozelským studentem setkala. Ba naopak. Táhlo ji to tam jako magnet. Silně, přitažlivě, mocně. Nemohla si pomoc. Musela se tam vydat, aby zjistila, o co jde.

Hermiona se dívala na sníh, který jí křupal pod nohama. Byla pevně zachumlaná do svého kabátu a šály. Procházela se s Dracem po školních pozemcích a drželi se za ruce. Jejich prsty byly propletené, že ani sama netušila, kdy se tomu tak stalo.
,,Je to hezké že?"zeptala se jej, když se zastavili a podívali se na hrad za nimi.
,,Ano…Nádherné…,"přitakal a přitáhl si Hermionu do náruče.
Hnědovlasá dívka se ihned k němu přitiskla a spokojeně se dívala na osvícený hrad. Byl týden do Štědrého dne. A Hermiona vzpomínala, že je to měsíc od doby, kdy se setkala s Dracem poprvé po vyučování a od toho dne se scházeli pokaždé. Dlouhé hodiny si spolu povídali, smáli se nebo jen mlčeli a dívali se jeden na druhého. Hermiona si pořád opakovala, že se Draco chová jako její nejlepší přítel, a že se do něho nesmí zamilovat. Jenomže srdci se nedá poručit, ačkoli se nechtěla do Draca zamilovat, přeci jen se stalo něco, že zamilovanosti nešlo zabránit. I když se do něho zamilovala, věděla, že účinky lektvaru za pár dní vymizí a z blonďatého chlapce se znovu stane ten hrubián, který jí častoval urážkami a narážkami na její původ.
,,Není ti zima?"zeptal se Draco a pohladil Hermionu po vlnitých vlasech.
,,Ne-e,"zadrkotala statečně zuby a ještě těsněji se k němu přimkla.
,,Opravdu? Celá se chvěješ,"namítal chlapec a odtáhl ji od sebe.
Šedýma očima jí přejel po zčervenalé tváři a rukou, skrytou v rukavici, jí pohladil po líci.
,,Půjdeme do hradu, ano?"rozkázal otázkou, ale Hermiona byla tak lapená momentem, že nedokázala odporovat.
Otupěle přikývla a ruku v ruce se vrátili zpět do tepla.

Po večeři, při níž seděli spolu, Draco doprovodil Hermionu k Nebelvírské věži a jako každý večer jí políbil na čelo.
,,Dobrou noc, sluníčko,"zašeptal a odešel.
Hermiona se sklesle dívala na jeho záda, jak odchází a připadala si nevýslovně opuštěná. Se šťastným srdcem, ale zároveň i smutným vešla do Společenské místnosti a vyšlapala schody do pokoje. Popadla hygienické věci a znovu opustila Nebelvírskou věž. Došla až do koupelny prefektů, kde si napustila bazének s příjemně teplou vodou a barevnými mýdlovými bublinami. Koupala se opravdu dlouho, protože se jí nedařilo zahřát si své prokřehlé tělo, které se i v teplé vodě chvělo zimou. Cítila, že jí ve tvářích pulzuje krev a na čele se jí perlí krůpěje potu, ale ani přesto se jí nechtělo vylézt z bazénku. Asi po hodině koupání se rozhodla, že s koupelí skončí. Vytřela ručníkem pokožku do sucha, až získala jemně růžový nádech. Vlasy si nechala sepnuté do drdolu a natáhla na sebe pyžamo a opustila umývárnu.

Kráčela tichým bradavickým hradem a užívala si toho nerušeného klidu, jenž jí byl dopřán. Na chodbách svítily louče a dávaly tak matné osvětlení. Ale přesto někoho neviděla. Z tmavého rohu k ní vystřelila ruka a než stačila Hermiona vykřiknout, přitiskla se jí na ústa a zatáhla ji k sobě do temnoty.
Hermiona se klepala jako osika a strach jí pokryl od hlavy až po paty jako druhá kůže.
,,Šššš… Sluníčko to jsem já,"ozval se jí do ucha uklidňující, známý hlas.
,,Uhm..,"zkusila něco říct, ale Draco svou ruku nepouštěl.
I když nemohla mluvit, cítila, jak je chlapec blízko. Voněl čerstvou koupelí a levandulí…. Přivřela oči a nosem nasála tu omamnou vůni.
,,Nebudeš křičet?"zeptal se, a když zavrtěla hlavou, spustil z jejích úst svou ruku.
,,Vyděsil's mě,"obvinila jej Hermiona.
,,Omlouvám se,"zašeptal s omluvným úsměvem.
,,To nic,"řekla už o poznání klidněji a pohladila jej po tváři.
Draco se do jejího dotyku opřel a políbil ji do dlaně. Hermiona zčervenala, ale chlapci to přišlo roztomilé.
,,Chtěl jsem tě vidět, sluníčko a popřát ti dobrou noc,"zašeptal a pohladil ji po tváři.
,,Ale tu už jsi mi popřál,"namítala, ale přesto po tom toužila.
,,Já vím, ale chtěl jsem ještě,"usmál se na ni a nepřestával se dotýkat jejího obličeje.
Hermiona blaženě přivřela oči, ale pak se jí do hlavy dostala znepokojující myšlenka.
,,Draco? Co bude, až vyprší z tebe ty účinky lektvaru?"ptala se Hermiona s hlasem nasyceným smutkem.
,,Co by se mělo stát? Bude to jako teď, nestrachuj se,"uklidňoval ji a zhluboka políbil na rty, aniž by čekal na Hermionino svolení.
Hnědovlasá dívka byla zaskočená, ale po chvíli polibky začala opětovat. Vpíjela se mu do rtů, chtěla s ním splynout a zůstat s ním navždy, ale jejich čas byl omezený, proto všechno otiskla do svých polibků.
,,Jak to můžeš vědět…?"zeptala se jej se zhrublým hlasem a pohladila Draca po tváři.
,,Protože jsem žádný lektvar neměl a jenom jsem chtěl, aby sis to myslela a byla se mnou?"odpověděl a v Hermionině tváři se to začalo míchat.
Pochybnosti střídalo překvapení a následovalo jej pochopení a radost.
,,Opravdu?"ujišťovala se s širokým úsměvem.
Draco souhlasně pokýval hlavou a nestačil odpovědět, protože se mu do úst probojovávala Hermiona se svým hádětem, což mu vůbec nevadilo.
Ještě dlouho stáli v temném výklenku a vyměňovali si polibky, jejich srdce radostně plesala a oba byli nevýslovně šťastní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Lektvar

Klik :)

Komentáře

1 Taz~ Taz~ | Web | 26. března 2013 v 20:06 | Reagovat

úplne úžasná :) tí dvaja sú spolu skvelí a romantický Draco.. ach <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama