Just a dream (1/2)

28. března 2013 v 18:21 | Christine |  TH Hetero jednodielne


Když si z nás mozek dělá legraci prostřednictvím snů. Jde o povídku, kterou jsem napsala v roce 2010, když se mi zdál zajímavý a skoro reálný sen o Billovi Kaulitzovi. Někomu se povídka bude zdát přehnaná a omlouvám se za nepochopení pointy, ale tahle povídka jednoduše nemá žádnou pointu.

Eclipse Moon



Autobus byl skoro přeplněný, ale řidič ještě nenastartoval. Detektiv, jež zpovídal každého člověka zvlášť, skončil a byl na odchodu s prázdnou. Mohla jsem za ním jít a říct mu, kdo to byl, ale cosi mě drželo zpátky. Měla jsem strach z toho, že by mě našel a zabil. Ale to bylo stejně jedno, protože tohle měl v úmyslu už od začátku. Zabít mě. Běhal mi z toho mráz po zádech, protože jsem nedokázala pochopit proč to chce udělat. Vůbec ho neznám a nikdy jsem ho před našim prvním setkáním neviděla. Možná byl nájemný vrah, ale to mi vyvrátil hned co jsem se ho na to se strachem ptala. Mohl mi lhát.

Pamatuju si jak vypadal takže bych ho dokázala identifikovat na první pohled. Poznala bych ho kdykoliv. Lehce pobledlá andělská tvář, čokoládově hnědé oči, které na mě zírali s nečitelným pohledem. Černé vlasy, po stranách vyholené na ježka a nahoře stažené z čela. Ke krku se čepýřily do stran. A ty rty… smyslné, ale přímo tak akorát. Pamatuju si, že jsem ho chtěla políbit. Přitáhnout si jeho dokonalou tvář drsně nalíčenou, uchopit ho kolem štíhlého krku a políbit jej dlouze a naléhavě. O čem jsem tu přemýšlela bylo nebezpečné vzhledem k tomu, že on byl pevně odhodlaný mě zabít, nehledě na moje city. Neznala jsem ho dokonale dobře, ale těch pár nečekaných schůzek mi stačilo k tomu, abych se ujistila, že mě silně přitahuje a kdesi uvnitř jeho bylo dobro, které by mohlo vytanout na povrch.


Nepřítomně jsem hleděla z okna a uvědomila si, že autobus stále stojí na stejném místě. Na stejné zastávce v centru Berlína, kde se to hemžilo lidmi. Pozorovala jsem každou tvář důkladně a snažila se poznat jejich starosti, ale marně. Z tváří těch lidí člověk nedokáže určit co je trápí. Pospíchají do práce aniž by věnovali pohled někam jinam. Všechno berou jako samozřejmost a nepozastavují se třeba nad krásou světa. Možná teď o tom přemýšlím, protože smrt může přijít tak náhle aniž by jsme ji čekali.


Slýcháváme o přepadeních každý večer ve zprávách, ale bereme je na lehkou váhu. Řekneme si, tohle se nám stát nemůže, jenže pravda je jiná. A já to zakusila také. Jde mi o život a musím utéct zpátky do Čech. Teprve teď si uvědomuju, jak jsem všechno brala za samozřejmost. To že dýchám, vidím, slyším, cítím a žiji. Taky že mám střechu nad hlavou, milující rodiče a starší sestru, kamarádky a skutečné přátele. Toho všeho jsem si nevážila. Ne dostatečně jak bych správně měla. Ještě sice neumírám, ale snažím se uvědomit si, jak to všechno je důležité pro moje bytí. A ne jen u mě, ale u spousty lidí, kteří nezakusili žádný stav bezmoci. A možná proto je nemám ráda. Rozmazlení lidé, kteří si ničeho neváží.


Přelétla jsem pohledem ke vchodu do metra a spatřila mě známou osobu. Srdce mi splašeně tlouklo a jen bůh věděl jestli strachem nebo jinou emocí. Postupoval blíž k autobusu a zdálo se, že někoho hledá. Samozřejmě, hledal mě. A já se nemohla ubránit dotěrným myšlenkám o tom jak přitažlivý byl. Možná ještě víc přitažlivější než předtím. Ale co mám dělat? Jestli mě uvidí, tak mě zabije.

Prudce jsem vstala ze sedačky a přiběhla k detektivovi; za jeho zády stáli ještě dva policisté. Chytila jsem plešatícího muže za rameno a zastavila jej.


,,Detektive počkejte," pípla jsem zadýchaně a nechala muže, aby se otočil čelem ke mě.


,,Slečno?" Čekal co mu hodlám říci.


,,Vím, kdo to udělal," vyhrkla jsem a snažila samu sebe přemluvit, že jednám správně. Když jej dopadnou, budu žít, ale ani to mě nedokázalo uklidnit. Necítila jsem žádné uvolnění těžkého břímě na zádech. Naopak jsem hluboce klesala níž a níž. Ze zvláštních důvodů jsem se cítila jako zrádce. Detektiv pozvedl obočí a napjatě poslouchal. Už nebylo cesty zpátky.


,,Ten muž mě chce zabít. Ty, které zabil mu pouze stáli v cestě a tak neměl jinou možnost," začala jsem s vysvětlováním.


,,Všichni mají možnosti, neomlouvá ho to," odvětil detektiv.


,,Povíte nám, kdo to udělal?" vložil se do toho jeden z policistů.


Těkala jsem pohledem z jednoho na druhého a snažila se najít jiné řešení. Očima jsem sklouzla ke dveřím, kde stál, ale nevypadlo to, že by si mě všiml.


,,Ten černovlasý muž," obrátila jsem se k detektivovi. ,,Stojí u dveří autobusu. Na sobě má roztrhané džíny a koženou bundu." - A JE NEODOLATELNÝ, dodala jsem v duchu. Propalovala jsem pohledem podlahu MHD vozu, přesto jsem cítila jak všichni tři vzhlédli. Spatřili ho a vědí, jak vypadá. Cítila jsem se tak apatická. Proč mám v sobě pocit viny? Jako bych ho zradila.


,,Svolám jednotky, může být nebezpečný," řekl detektiv směrem k policistům a poslal je pryč. Pak se otočil směrem ke mě.


,,Běžte si sednout a pokuste se ho odlákat. Znáte ho."


Automaticky jsem přikývla. Detektiv ještě něco řekl řidiči o akci, která se právě teď bude konat, aby byl srozuměn, ale nic dalšího jsem už neslyšela. Přešla jsem z jedné strany autobudu na druhý, a když jsem procházela kolem otevřených dveří v nichž stál, zdvihla jsem hlavu a pohlédla na hnědookého anděla. Snažila jsem se dýchat, jak mě jeho ostří v očích zasáhlo hluboko do útrob srdce. V tu chvíli mi jej bylo líto. Chtěla jsem to vrátit zpátky. Měla jsem prostě jen odjet a neudávat ho. Čím déle jsem ho pozorovala, tím více mi bylo ouzko. Nestarala jsem se jestli mě teď přijde zabít před zraky všech lidí. Podle mého mínění bych si to zasloužila. Bylo mi to jedno. V tuhle chvíli jsem myslela na jiné věci. Chtěla jsem ho obejmout a zašeptat mu do ucha jak moc je mi to líto. Chtěla jsem ho políbit a říct mu co k němu doopravdy cítím. Chtěla jsem… chtěla jsem… CHTĚLA JSEM!!! Těžce jsem dosedla na sedačku a promnula si oči. V kapse mi zavibroval mobil, a když jsem ho vylovila z kapsy, na displeji jsem spatřila neznámé číslo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Just a dream

Klik :) 100% (7)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama