Imagine - Bill: Kamarádství nezná hranic

30. března 2013 v 17:04 | Christine |  TH Hetero jednodielne

Imagine - Bill: Kamarádství nezná hranic
Autor: Christine

Když jsme dneska začali porodem, tak ještě se objeví, jak by to také mohlo být. Toto Imagine je z mé sbírky, kterou jsem napsala a doufám, že se vám bude líbit :)










S Billem jste už hodně dlouho kamarádi. Svěřujete se jeden druhému se svými strastmi a starostmi. Jeho vztahy krachovaly na tom, že byl až příliš velký snílek, ale jemu to nevadilo. Spousta lidí si myslela, že je homosexuál, ale nebylo tomu tak. Holky měl rád, ale ony jeho braly jenom jako nejlepšího kamaráda… Tak nějak se s tím smířil a pomalu se mu přehouplo pětadvacet let a najednou měl pětatřicet, že ani nemrkl. Jeho skupina už dávno nebyla to co, bývalo a tak se začal živit jako stylista. Když naproti němu sedíš při obědě, jsi opravdu hodně zvědavá, o čem si bude chtít povídat tentokrát…
"Tak co se děje, jsem z tebe celá nervózní," připustíš s úsměvem a napiješ se vody, kterou ti před necelým okamžikem donesli.
Neklidně se ošije a poškrábe se na krku, což je jeho znamení, že půjde o něco hodně důležitého a i nepříjemného. "No… Jsme kamarádi už hodně dlouho, viď?" zeptá se tě a ty jenom vykulíš oči nad tím překvapením, které u tebe vzbudil. Opravdu se ti ten rozhovor přestává zamlouvat.
"Ano, to jsme," odvětíš tupě a Bill přikývne, jako by byl s tvou odpovědí spokojený.
"A mluvíme spolu o všem, že ano?" zeptá se tě a prstem uhlazuje neviditelný varhánek na složeném látkovém ubrousku.
Znovu přikývneš a napjatě očekáváš, co z toho bude. Dlouze se ti zadívá do očí a opět se nadechuje k tomu, aby pokračoval ve svém výčtu vašeho přátelství.
"A mluvili jsme spolu i o hodně nepříjemných věcech, že?" řekne a jakmile se na tebe podívá, zčervenáš, jelikož si vzpomeneš, jak sis s bývalým přítelem z dovolené přivezla i vyrážku. Byť opravdu neochotně přikývneš a podíváš se na něj. "Tak už mi řekni, o co jde, opravdu se bojím. Jsi nemocný?" zeptáš se a odpovědí ti je zavrtění hlavou.
Rozmáchneš rukama. "Tak jsi zjistil, že jsi homosexuál?" zkusíš šílenou otázku, která tě napadne, a Billovi oči se na tebe opravdu zle podívají.
Zvedneš v obraně ruce dlaněmi nahoru. "Dobře, dobře. Jenom mě to napadlo," bráníš se.
"Hm… Ale nebylo to vtipné," zavrčí a znovu prstem uhladí varhánek, který na látce ubrousku udělal.
"Tak co se děje? Opravdu by mě hodně zajímalo, co se stalo," řekneš netrpělivě a zamračíš se.
"Chci dítě," vypadne z něho a rozhostí se mezi vámi ticho.
"NO… to je dobré… Ale jak to chceš udělat?" položíš mu otázku, jelikož víš, že momentálně nemá žádnou vážnou známost.
"Najdu holku, co mi to dítě donosí," odvětí s klidem, jako byste se bavili o počasí.
Tohle byl vždycky jeho problém. Cíleně si šel za svým, i když věděl, že narazí čelem proti zdi. Byl by schopný projít zdí, kdyby byl přesvědčený o tom, že to dokáže.
"Aha…Ale má to určitě nějaký háček, že?"
"Jo má… Nechci, aby to byla jen ledajaká matka… Chci, aby dítě mělo ty nejlepší možné vlastnosti."
"To je opravdu dobré, ale… kdo to udělá?"
"Ty," odpověděl klidně, až ti vypadne jídelní lístek z rukou.
"Cože?"
"No tak ____, není to zase tak těžké… Donosíš dítě a bude to," řekne a jeho pohled vypadá přesně tak, jak sis myslela. Usmyslel si, že bude mít dítě, i když teď je spíše příhodnější, že budete mít dítě a nehne s ním ani pár volů.
Zhluboka dýcháš a nevěřícně se díváš na svého nejlepšího kamaráda. "Je to sice hodně hezké, ale jak to chceš udělat? To mě jako opiješ a zbouchneš?"
Zavrtí hlavou. "Mám to do detailů promyšlené. Nebudeme spolu spát, jenom abych měl dítě. Nic ve zlém, ale jsi kamarádka… Raději k věci," řekne, když uvidí tvůj pohled, který se mu vůbec nezamlouvá, "sehnal jsem i kliniku, kde by se to mohlo uskutečnit, doktor je opravdu hodně vstřícný. Zítra máme termín na všechny testy a tak… No a pak máme prý počkat do ovulace a dostavit se tam," řekl a vytřeštíš oči.
"Počkej… Právě jsi řekl slovo ovulace," řekneš tiše a podíváš se na postarší manželský pár u vedlejšího stolku, který vás bedlivě pozoruje a nenápadně poslouchá.
"Jo řekl… Co na tom?" zazubí se.
"A jak jako zítra? Já mám být zítra v práci… A vůbec jsem ti na to nekývla, že to pro tebe udělám," řekneš mu rozechvěle a začínáš se červenat, ba co hůř, je ti opravdu horko.
Podívá se na tebe štěněčím pohledem, z kterého máš vždycky touhu mu odkývat všechno, co si zamane. Ačkoli je to opravdu velká šílenost, kývneš.
"Dobře…Udělám to pro tebe," zašeptáš a v ten moment se spustí lavina díků a dokonce hrozí, že Bill z pocitu svého vítězství chytí infarkt.
"Vážně? Vážně?" zeptá se, až moc hlasitě a ty jenom přikývneš. "Jsi úžasná," nakloní se k tobě a chce ti dát pusu z vděčnosti, ale ty jej raději odstrčíš.
"Dobrý, zase takhle vděčný mi být nemusíš…," směješ se a podíváš se na jídelní lístek a jako naschvál ti zakručí v břiše.
Bill se nad tím usměje. "Dej si, co budeš chtít. Všechno platím já."
"Velkorysost ti zjevně nechybí," dobíráš si jej a Bill jenom protočí oči.
"Pro maminku mého dítěte jenom to nejlepší," zamrká na tebe a ty si jenom povzdechneš a uvažuješ o tom, jestli byl dobrý nápad, abys na to kývla. Jenže když potom vzhlédneš a vidíš jeho nadšení, tak víš, žes jednala správně.

Dalšího dne ráno tě vyzvedne před domem a společně jedete na kliniku. Popravdě řečeno jsi vyděšená, jelikož v dopívání jsi prodělala řadu infekcí a ačkoli to bylo pošetilé, začínala sis myslet, že nejsi schopná mít děti.
"Jsi v pohodě?" zeptá se tě, když hledá místo na parkování.
"Jenom trochu nervózní," přiznáš se a koušeš se do rtu, abys trochu nervozitu zmírnila.
"Bude to dobré," konejší vás oba a pohladí tě po hřbetě ruky.
Usměješ se, a když se auto s lehoučkým zhoupnutím zastaví, vystoupíte. Ačkoli se ti zdá, že budova je od parkoviště daleko, až moc rychle jste uvnitř a výtahem jedete do pátého patra, kde je klinika asistované reprodukce. Jakmile vystoupíte z výtahu, díky Billovi se k vám přesune veškerá pozornost. On si ničeho nevšímá a mile se ohlásí postarší paní za pultíkem. Ta mu řekne, abyste chvíli počkali a tak si sednete na umělé židličky.
"Opravdu ti nic není? Jsi celá bílá z toho," strachuje se a ruku ti bezmyšlenkovitě položí na koleno.
"Jsem jenom nervózní," zašeptáš a pohladíš ho po ruce, aniž by sis to uvědomila, najednou se z tvého nejlepšího přítele stal partner.
U recepčního pultíku se objeví lékař v bílém plášti a pak vás vyvolá jménem. Mile se usměje, což trochu sníží tvůj stres.
"Vy jste pan Kaulitz?" ujišťuje se.
Bill přikývne a podá mu ruku k pozdravu. "Ano to jsem já. Tohle je moje kamarádka ____," představí tě.
Jakmile jsou úvodní formality za vámi, zavedl vás do jeho kanceláře, která byla vyzdobená certifikáty a různá osvědčení, přičemž ani nechyběly fotky plodů v různých stádiích vývoje. Posadíte se do dvou křesílek, která stojí těsně vedle sebe. Lékař zaujme své místo za stolem a podívá se na vás skrze obroučky svých brýlí.
"Nejspíš vám asi tady Bill vysvětlil, o co se bude jednat," řekne ti a podívá se na tebe s milým úsměvem.
Přikývneš. "Mohli bychom raději přejít k těm testům? Jsem z toho opravdu hodně nervózní," přiznáš se.
"Samozřejmě to je pochopitelné. Takže pojďte se mnou a Bille, vy si zatím udělejte pohodlí," usměje se a vede tě do vyšetřovací místnosti.

Po hodině odběrů a zkoumání se konečně vrátíš do lékařovy pracovny a podíváš se nevraživě na Billa.
"Co jsem udělal?"
"Příště mi budeš říkat všechno. Připadala jsem si jako pokusný králík," zahučíš a upravíš si vlasy.
Obejme tě kolem ramen a přátelsky ti dá pusu na spánek. "Promiň…"
Dveře se opět otevřou a přijde sestřička, která Billovi podá kelímek. "Pojďte se mnou," řekne mu ledově a on se poslušně zvedne a odejde.

Za necelou půl hodinu se opět objeví v místnosti a tváře má zčervenalé a jeho dokonalý outfit je trochu pošramocený. Zamračíš se na něho, ale víš, že bude raději lepší, když se nebudeš ptát, jaké to bylo. Posadí se vedle tebe, a jakmile se posadí, opět se tě chce dotknout, což mu zakážeš. "Hele, asi ne… Už dost na tom, že tohle podnikáme spolu," řekneš maličko odtažitě, protože ta náhlá blízkost, kterou spolu sdílíte, ti přijde až moc závratná. Nikdy by sis nemyslela, že bys mohla až takhle intimní věc sdílet se svým nejlepším přítelem než s partnerem. Což tě ostatně přivádí na myšlenku, žes to Dylanovi ještě neřekla, co jsi pro Billa ochotná udělat. Jo to bude rozhodně super oříšek.
"Dobrý v pohodě, nic se neděje," usměje se upjatě a nohou klepe nějakou melodii.
Hodinové ručičky ukrajují postupně minuty, které jste čekali na lékaře, než přijde s výsledky. Lékařství opravdu postoupilo kupředu, že to bylo až k neuvěření. Na testy plodnosti se nečekalo tak dlouho, jako před deseti lety.
"Bille, já nevím, jestli budu plodná," zašeptáš a celkem se nad tím musíš v duchu usmát, jelikož to zní opravdu absurdně, že budeš zrovna tohle vyprávět svému nejlepšímu příteli, i když jste spolu sdíleli zážitky ze sexu, tohle ti přišlo až moc… osobní, ale když jste se rozhodli mít spolu dítě, tak na tom nic špatného nevidíš.
Chytne tvou ruku a povzbudivě ji stiskne. "Já si myslím, že to bude dobré…"
Oba jste nervózní, když přijde doktor, tak už ve dveřích se na vás usměje. "Mám pro vás hodně dobré zprávy," zahlásí, když se posadí ke stolu.
Podíváte se po sobě a nervózně se usmějete.
"Oba dva jste plodní a myslím si, že u vás ____, neproběhla tenhle měsíc ještě ovulace, takže podle vašich údajů, které jste nám napsala do dotazníku, by to mělo nastat nějak během příštího týdne. A Bille, s vámi problémy žádné nejsou. Ty mršky jsou pohyblivé, ažaž," zavtipkuje a setká se s vaším suchým smíchem. "Nicméně. Příští týden bych vám doporučoval, abyste sem přišli každý den a podle toho, jak dopadne měření teploty, bych doporučil aplikovat … Nicméně by bylo dobré, kdyby se to podařilo přirozenou cestou," povzdechl si a ty jenom na sucho polkneš.
Chvilku je mezi vámi ticho, které nakonec přeruší sestřička, která vletí do kanceláře, jako by jí za patami hořelo. "Máme komplikace," řekne rychle a zase odběhne, aniž by řekla cokoli dalšího.
Muž za stolem si rychle překontroluje všechny věci, které bude potřebovat. "Takže pokud nemáte další otázky, budu muset spěchat. Kdyby bylo něco nejasného, tak mi zavolejte," usmál se na ně a s rychlým rozloučením odběhl tam, kde jej bylo potřeba.
Podíváte se na sebe a pak mlčky opustíte kliniku, jelikož máš pocit, že nemůžeš ani dýchat, opravdu hodně vděčně čerpáš kyslík do plic. V tichosti tě doveze zpátky před dům, v němž bydlíš, a když se mu podíváš do očí, přikývneš, jako by ti pohledem sděloval, že se ti brzy ozve. Rozpaky byly mezi vámi tak velké, že se jim nedalo zabránit. S červenými tvářemi vkročíš do bytu a Dylan se k tobě nadšeně vrhne.
"Co se ti stalo? Máš úplně nepřítomný výraz," řekne ti tiše, když uhneš před jeho rty.
"No byla jsem s Billem na testech," odpovíš tiše a ihned se setkáš s jeho žhavou reakcí, jelikož Billa rád nemá.
"Ten malý homosexuál má konečně nějakou nemoc?" zeptal se posměšně a okamžitě ho od sebe odstrčíš.
"Takhle o něm nemluv, jasné?!" zakřičíš na něho a namíříš na něho ukazovák.
"A to jako proč? Nemůžu snad říct to, co je evidentní?"
Založíš si ruce na prsou a uvažuješ o tom, jestli mu máš říct všechno ještě na chodbě, ale jak jsi strávila s Billem celý den a chovali jste se k sobě jako pár, zjišťuješ, že on má o hodně lepší chování než Dylan. Podíváš se na něho, jak se samolibě tváří.
"Byli jsme na testech plodnosti, budeme mít spolu dítě," řekneš a jemu se z obličeje vytratí barva.
Aniž by ti cokoli řekl, tak se sebere a jde do ložnice, kde se ozývalo hlasité bouchání dvířek od skříně, načež následně vylétl z pokoje a tvářil se jako bůh pomsty. Nevěnoval ti pozornost a ty nepociťuješ lítost nad tím, že odešel. Kupodivu jsi ráda a cítíš se mnohem klidněji. Oblečená si sedneš v obývacím pokoji na pohovku a procházíš si minutu po minutě z předchozího dne, který jsi prožila s Billem…

Následující týden jste měli podstoupit oplodnění, ale lékař vám musel říct, že je mimo město na konferenci, která byla uspořádaná opravdu narychlo, takže se to bude muset posunout, pokud ovšem nebudou chtít jiného lékaře, aby to udělal. Bill rezolutně řekl, že nechce nikoho jiného, jelikož v tomhle lékaři si vybudoval důvěru a u jiných měl strach, že by to nedopadlo dobře, protože by mohli začít povídat… Takže nakonec se tvoje nervozita rozplynula někam daleko, protože se to celé bude odehrávat až zase za měsíc. Připadá ti, že z tebe spadly opravdu hodně těžké okovy, které tě svazovaly, žes nemohla ani dýchat. V náhlém rozmaru pozveš Billa ten večer do nejdražšího klubu ve městě, abyste konečně oslavili, že budete mít spolu dítě.
Vejdete do klubu a zamíříte k soukromému boxu, který jsi na ten večer zarezervovala. Jakmile dosednete do koženého sedátka, přistane před vámi láhev toho nejlepšího šampaňského, které sis mohla dovolit. Ochotně rozlije nápoj do sklínek a mile se na tebe usměje.
"Tak na co si připijeme?" zeptá se trochu hlasitě, protože hudba duní i v podlaze.
"Třeba na toho našeho špuntíka, kterého spolu budeme mít?" zasměješ se a lehce nakloníš hlavu ke straně, až ti vlasy spadají přes rameno.
"Tak na naše miminko," zašeptá něžně, až ti to přijde, že šeptá.
"Na miminko."
Sklínky o sebe lehce cinknou a pak se napijete. Šampaňské chutná opravdu výborně, není to žádná břečka, kterou vydávají za ten lahodný nápoj z Francie. Ne tohle byl opravdu originální kousek. A taky pěkně silný, jakmile pár kapek sklouzne do žaludku, cítíš, jak tě zamrazí v zádech. Asi ses měla před tím večerem pořádně najít, jenom rychlé jídlo od donáškové služby nebylo tím nejlepším možným řešením.
"Co kdybychom šli tancovat?" zakřičí, aby byl slyšet.
Přikývneš a psaníčko odložíš na stůl. Nemáš strach, že by se ti mohlo něco ztratit, jelikož klub byl prošpikovaný kamerami sem a tam, takže kdyby se ukázalo, že se něco ztratilo, rozhodně se dopadne. Ani o místo se nemusíte bát. Vždycky tam, kam si sednete, bude to vaše místo až do odchodu. Výhoda předražených elitních nočních klubů. Jdete doprostřed parketu, a z reproduktorů zní nejnovější hit. Všichni tančí a mačkají se jeden na druhého, takže ani vám dvěma nic jiného nezbude. Usmíváš se na něho, jelikož Billovi taneční kreace jsou opravdu hodně roztomilé. Nikdy mu to moc nešlo, ale snažil se. Najednou se mezi tanečníky objevila servírka s tácem plným pití nad hlavou a každému nabízela. Jakmile vypiješ jednu skleničku, pořád a pořád si přidáváš, Nepřestáváte tancovat a zároveň i pít. Když tě začínají pobolívat nohy odkymácíte se zpátky do boxu, kde na vás čeká další várka pití.
"Páni, necítím nohy," směješ se a sundáš si lodičky.
"No skoro dvě hodiny jsme se mordovali," spočítá to Bill na prstech, jelikož i jemu se plete jazyk, ale i přes to se mu dařilo zvládat motoriku.
Nalil do skleniček pití a jednu ti podá. "Asi bych neměla pít, už mám dost," směješ se jako sluníčko, ale sklínku si stejně vezmeš.
"No tak… Šup," zasměje se a na cinkání skleničkami neberete ohled.
Ačkoli se ti hlava motá, vyprázdníš skleničku na jeden doušek. Podíváš se do čokoládového pohledu tvého nejlepšího přítele a usměješ se. Rozpačitě se na tebe zaculí a pohladí tě po tváři. Natočíš hlavu a rty se dotkneš jeho dlaně. Pomalu zvedáš pohled, abys viděla, jak se tváří. Má pootevřené rty a poposedne si k tobě blíž. Pohladí tě po krku a palcem se lehce dotkne líčka, které ti hraje červení. Sama se mu střídavě díváš na rty a do očí. Atmosféra mezi vámi by se dala krájet. Opravdu toužíš po tom, aby tě políbil. Už jste u sebe tak blízko, že vás dělí pouhý milimetr… Ale… Rozpačitá servírka strčí do stolu a popadání skleniček vás vytrhne z toužebného zírání. S odkašláním se od sebe odtáhnete a obuješ si boty.
"Asi půjdeme, ne? Máme dost," zabručí a pomůže ti na nohy.
Aniž bys mu musela odpovědět, vede tě k východu a nepouští ti ruku. Před vchodem je opět hrstka lovců o nejlepší fotografii. Psaníčkem si zakryješ oči, jelikož blesky tě oslňují. Ochotná ochranka vám pomůže se dostat ze spleti fotografů. Jakmile se ocitnete v autě, od řidiče vás odděluje černé sklo, úlevně si vydechneš.
"Tohle je šílené… Ještěže mají tak dobou ochranku," zahučíš a pohodlně se opřeš do sedadla.
"Asi budeš zítra na internetu," pošeptá, a když se na něho podíváš, upřeně se dívá na tvá stehna, jelikož se ti šaty shrnuly.
Nervózně si stáhneš látku dolů a kousneš se do rtu. Opět se rozpaky vrátili, jako když jste byli v klubu.
"_____," osloví tě a opravdu hodně blízko se k tobě nakloní.
"Ano?" polkneš na sucho a rozechvělou rukou se dotkneš jeho tváře.
Auto s cuknutím zastaví a tím se za vás vyřeší i problém, že se k sobě bojíte přiblížit a oddalujete vlastní trýzeň. Vpiješ se mu do rtů a v tu chvíli odstartuješ smršť, která ti zatemní uvažování.

Těžce oddechujete, jako byste uběhli maraton. Držíš se jej kolem krku a nohy máš omotané kolem jeho pasu.
"Tohle se asi nemělo stát," zašeptáte ve stejnou chvíli a mimovolně se políbíte, čímž odstartujete další kolo…

O PŮL ROKU POZDĚJI
"Bille! Já chci to kakaové mléko!" vztekáš se, když jdete krámem a zastavíte se u chladicího boxu, abyste vybrali nějaké ovoce.
Střelí po tobě pohledem. "Nemělas ho ke snídani?" zeptá se tě otráveně.
"Ale já ho chci i teď," našpulíš pusu a tváříš se opravdu zničeně, když ti nechce dopřát to, co chceš.
Zhluboka si povzdechne a do košíku vztekle hodí pět lahviček. "Spokojená?"
Najednou je zuřivost pryč a vystřídá ji pocit radosti. "Ano, moc."
"Fajn," vrčí a táhne vozík dál.
Procházíte kolem čokolád a sladkostí. "Bille," zasténáš blaženě, když vidíš sladké pendreky a různé gumové bonbóny.
"_____, co zas?"
"Bonbóny… Pendreky," říkáš jako malé dítě a Bill se zatváří opravdu ošklivě, až začneš plakat.
"Neplakej… _____, no tak. Nemyslel jsem to tak… Opravdu… Promiň, můžeš si vzít, co budeš chtít," nabízí ti a pohladí tě po vybouleném bříšku, odpovědí mu je lehké kopnutí.
Ano, ano už půl roku v tobě roste nový život, který jste zplodili. Byla to opravdu velká náhoda, že se vám to povedlo, když jste oba byli opilí, ale… Nakonec jste oba usoudili, že to bylo mnohem lepší, než abyste to měli tak neosobní. Od té chvíli tvoříte s Billem pár, tedy relativní pár. Tvoje výkyvy nálad jsou pro jeho citlivou povahu opravdu hodně velkým oříškem, ale pere se s tím statečně. Na slzy si už dávno zvykl a tak měl vždycky při ruce kapesníčky. Od toho večera před půl rokem jste na sebe ani nesáhli. Jen letmé doteky nebo krátké polibky, ale nikam dál to nezašlo, když ty bys ráda z toho udělala trochu něco víc…
"Promiň… Už se těším, až bude venku. To slzavé údolí je opravdu šílené," říkáš mu a utíráš si oči.
"Nic se neděje… A teď jdeme, máme už jenom dvacet minut, abychom se dostali do nemocnice na kontrolu," popohání tě a k vašemu štěstí není u kasy fronta, takže jste v obchodě opravdu hodně rychle hotovi.

"Těšíš se na toho škvora?" zeptáš se a díváš se na ultrazvukovou fotku, kterou vám lékař dal s sebou.
"Jo…A máš jméno?" ptá se, když ti jemně masíruje bříško a miminko nadšeně kope.
"Co třeba Sean?"
"Ne to se mi nelíbí."
"Tadeas?"
"Ne."
Zamračíš se, ale stejně mu dáš ještě nějaká jména na výběr, ale skoro všechna se setkají s jeho zamítnutím.
"Fajn, ty Einsteine. Máš nějaké jiné jméno?" zeptáš se a založíš si ruce křížem na prsou, dokonce i tahle část těla se ti zvětšila, což rozhodně nebylo na škodu.
"Třeba Mark?"
"To se mi nelíbí."
"Max?" nadhodí a nad tím jménem uvažuješ.
"Není to špatné. Opravdu se mi líbí, ale nebude to Maxmilian, že ne?" zhrozíš se, jelikož nechceš, aby tvému dítěti říkali Maxmilian.
Zasměje se a zavrtí hlavou. "Ne bude to jenom Max," zašeptá a políbí tě na bříško.
Zavrníš a prsty mu vjedeš do vlasů. "Je to naprosto úžasné."
Zvedne k tobě pohled a nasadí opravdu hodně svůdný výraz. "Ale, ale…Že by se začala splňovat doktorova slova ohledně zvýšeného apetitu na milování?" dobírá si tě a teplou dlaní ti klouže po noze směrem nahoru.
Kousneš se do rtu a přikývneš.
"V tom případě nenecháme maminku dlouho čekat. Omlouvám se Maxi, jestli do tebe trochu šťouchnu," směje se ti do bříška, než se vyšplhá zpátky k tobě.
Lehce ho plácneš do ramene. "Heleď nepokoušej se ho zkazit, už takhle v raném věku," směješ se a následně zalapáš po dechu, když mu ruka vklouzne pod tričko a rty se ti přisaje ke krku.
Slíbá ti všechny námitky, které ti vytanuly na mysli.

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI
Probudíš se v nemocničním pokoji a jsi naprosto vyčerpaná, ačkoli všichni říkají, jak se jim po porodu nechtělo spát, ty jsi spát opravdu chtěla. Cítíš se jako by tebou projel nákladní vlak a nohy máš pořád dané mírně od sebe. Když se pokusíš pohnout, tělo ti zaprotestuje. Nakrčíš čelo a hledáš malou postýlku, v níž by měl ležet malý Max, ale nikde není. Dokonce ani Billa nikde nemůžeš najít. Ačkoli jsi slabá jako moucha, zvedneš se z postele, oblékneš se do županu a pak stařeckou chůzí se vydáš na chodbu a o poschodí výš najdeš novorozenecké oddělení, přesně tak jak ti popisoval doktor na prohlídce porodnice. Sestra se na tebe usměje a zavede tě dál. Vidíš všude ty nádherné uzlíčky, které odpočívají nebo jenom hýbají prstíky. Na vzdáleném konci stál Bill a v ruce držel Maxe. Dojdeš pomalu k nim a jeho pohled je opravdu úžasný a naplněný něčím, cos u něho nikdy před tím nezpozorovala.
"Neměla bys ještě chodit," ozve se tiše, ale nezvedne pohled od miminka.
"Já vím, ale chtěla jsem ho vidět," usměješ se a pohladíš dítě po tváři.
Konečně se na tebe podívá. "Je opravdu nádherný."
"Jo snažili jsme se," zachichotáš se a Max se při zvuku tvého smíchu pohne.
"Tím to nekončí," řekne po chvíli ticha."
"Prosím?"
"Myslím si, že jsme spolu byli jenom do doby, než se nám narodil Max… Chci, abys se mnou žila."
Přes slzy se usměješ. "Nemám v plánu tě opustit," zašeptáš.
"To je dobře, moc dobře," vrní spokojeně a políbí tě na rty.
Max spokojeně zavrní, jako by byl šťastný, že jeho rodiče budou spolu a on bude mít dva milující lidi… Ne každý má takové štěstí a vy tři budete opravdu hodně šťastní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Imagine - Bill: Kamarádství nezná hranic

Klik :) 100% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama